K situaci v pardubickém kraji
Čím začít? Začnu volbami a velmi obecně. O našem volebním výsledku v parlamentních, senátních, krajských i komunálních volbách rozhodují občané, ne pouze členové ČSSD nebo jen delegáti na konferencích. Nejlépe lze ovlivnit delegáty konferencí, protože jich není mnoho, ale obalamutit občany voliče, to není snadné. Nepodceňuji význam konferencí a volby na nich, ale výsledek konference dá signál voličům, jak se zachovat při podpoře naší stranické kandidátky nebo našeho kandidáta ve volbách všech typů. Voliči dají na vědomí svou vůli tím, že volí nás nebo soupeře, případně i tím, že k volbám nejdou a jsme jim tedy lhostejní.
Teď se věnuji naší krajské konferenci v Pardubicích. Jakou jsme měli výchozí pozici před krajskou konferencí, kde jsme volili své politické vedení? Voliči nám v krajských volbách vyslali varování. Ztrátu sedmi mandátů a 46ti procent hlasů v pardubickém kraji pro ČSSD nemůžeme sobě vysvětlovat jen tím, že jsme byli těmi, kteří měli za vývoj kraje hlavní zodpovědnost a nějak rozhodovali. Analýzou volebních výsledků krajských voleb roku 2008 a 2012 zjistíme, že pardubický kraj byl roku 2008 třetím nejúspěšnějším krajem a roku 2012 byl naopak volebním výsledkem třetím krajem od konce. Horší výsledek už měla v pardubickém kraji jen ODS, ale to se dalo vzhledem k asociální politice této vlády očekávat. Naopak politika Nečasovy vlády nám měla ve výsledku voleb nahrát a pomoci. Proč právě v pardubickém kraji nastal tedy takový propad našich preferencí?
Proč jsme tedy tu přízeň voličů z roku 2008 ztratili? Dostali jsme se do podvědomí lidí tím, že nejsme čistí z hlediska korupčních kauz. Nehodnotím, jestli to bylo právem nebo jen částečně, ale stalo se to. „Vyřčená slova a letící šít nelze zastavit“ říká indiánské přísloví. A tak zveřejněné výroky, které evidentně zazněly, nejen, že byly špatné, ale byly zvlášť nevhodné, ukazovaly na korupčnost v prostředí kolem krajských zakázek, a navíc byly i vulgární. Lidé to zaznamenali. Vina spadla na nás na všechny. Všichni v zmiňovaných kauzách, ale i v jakýchkoliv kauzách, přeci nejedeme. Navíc – vinu se mnozí snaží svalovat na nepřátelská média, ale uvědomme si, že médiím jsme dali jen příležitost o nás psát. Že toho využijí pro svou čtivost, to je jisté. Ještě mám jednu poznámku. Mezi našimi členy se ozývají hlasy, proč se rozhovory našich známých členů nahrávaly, proč se záznamy hovorů objevily v médiích, komu to mělo sloužit. Ale kdyby se naši přední členové takto nevyjadřovali, pak by žádné nahrávky nemohly vzniknout. Kdo tedy dělal chybu a stranu poškodil?
Jak dopadla krajská konference? Za předsedu byl zvolen dřívější předseda. Sice byl nucen na krátký čas se funkce vzdát pro své nevhodné výroky, ale trpělivou prací na svém znovuzvolení prošel do funkce krajského předsedy tou nejtěsnější většinou. Tou trpělivou prací myslím přátelská setkání s delegáty, nabídku stranických funkcí a také eliminováním – nezvolením nespolupracujících členů za delegáty pro krajskou konferenci na konferenci v Ústí nad Orlicí. Dnes po zrušení osmi organizací, které byly založeny na Bohdanečsku, by také odpadla část fandů dnešního krajského předsedy, kteří na krajské konferenci splnili svůj mouřenínský úkol.
Že se nic do budoucna nezmění, to ukázaly volby hlavy státu. Výsledek našeho stranického kandidáta v pardubickém kraji byl rovněž jedním z nejhorších. Na krajské konferenci v Pardubicích jsem upozorňoval, že nedokážeme-li pohled na nás – sociální demokraty – změnit nebo dokonce změnu nechceme, pak až čtvrté místo Jiřího Dienstbiera, a konečně i další neúspěch v řádných případně mimořádných volbách do poslanecké sněmovny, si připočtěme sami sobě.