www.jaroslavtravnicek.cz

Vyprávění o životě

Jak to bylo v dětství .....

Narodil jsem se za války v Pardubicích. Otec pracoval jako chemický inženýr. Byl odborníkem na chemické barvení tkanin.  Maminka byla středoškolská profesorka českého jazyka a literatury. Maminka byla velice spravedlivá. Ještě dnes na ni řada jejích žáků ráda vzpomíná a všichni o ní říkají, jak to s nimi - když s nimi cvičila puberta - dovedla, jak je zvládala. Oba rodiče hráli rádi šachy, takže není divu, že se seznámili v šachovém klubu. Jelikož byli oba - zvláště táta - už staršími rodiči, jsem jedináček. Několik let jsme bydlili v Rybitví v kolonii.

Brzy jsme se přestěhovali do domku babičky a dědy v Chrudimi, kde jsem chodil do základní školy i na Gymnasium. Všechny dětské prázdniny jsem strávil nejvíce s maminkou v Padrtech, to je mezi Sečí a Bojanovem, v letním domku bez elektřiny, v lese, nad řekou Chrudimkou. Svítili jsme petrolejkou, vařili na sporáku na dřevo. Aby bylo pro slepice zrní, chodili jsme pomáhat v té době ještě soukromému sedlákovi při žních. Vzpomínám, jak jsem dělal povřísla, vázal snopy, stavěl panáky, pomáhal svážet obilí.... Každý večer jsem chodil s konvičkou pro mléko. Na dětství mám krásné vzpomínky..... Železné Hory mne očarovaly. Ta příroda tam - houby, maliny, vonící dříví, hukot řeky.... Škoda, že otec, když maminka umřela, domek prodal.

..... v mládí .....

Další studentská léta jsem strávil v Liberci. Na "vejšce" jsem si vybral za studijní obor strojírenskou technologii, abych se mohl uplatnit v kterékoliv strojírenské nebo elektrotechnické fabrice. O prázdninách už tolik volna nebylo - přišly na řadu brigády, abych si jako student přivydělal, a vojenská soustředění. Konečně vojna při škole - letoun Mig 15 jsem znal do šroubku. A jak mi přišla právě znalost letounu v základní službě vhod, tak snad i proto mám na vojnu dobré vzpomínky.

Do prvního zaměstnání jsem se vrátil do Pardubic. Nastoupil jsem v Tesle. Jak bývalo zvykem, tak jsem si myslel, že to bude můj jediný zaměstnavatel až do důchodu. V Pardubicích jsem také založil rodinu.

Nejprve jsem pracoval jako dílenský technolog. Pohybovat se mezi dělníky, mistry, nástrojaři, konstruktéry a řešit výrobní problémy, to je báječná škola života. Ale když nastupovala výpočetní technika, neodolal jsem tomuto novému oboru. U profese programátora a projektanta systému řízení jsem pak zůstal třicet let.

To, že jsem vstoupil v roce 1968 na protest proti vstupu "spřátelených vojsk" do KSČ, a hned za dva roky potom byl  vyškrtnut, mě nepřivedlo ani do disentu, ani jsem naštěstí nebyl nijak  perzekvován. Jen jsem i jako projektant systému řízení podniku nemohl vykonávat vedoucí funkce. Ale co jsem mohl dělat, byly činnosti v tělovýchově a v Automotoklubu, kde jsem pro vlastníky škodovek 1000MB organizoval přednášky o technice, silničních pravidlech, turistice atd. V tělovýchově jsem byl cvičitelem mládeže. Začal jsem sice kvůli svým dvěma malým dětem, ale zůstal jsem u toho mnohem déle.

..... v dospělosti .....

Ale jak to tak někdy bývá, když jsou děti velké, přestávali jsme si s manželkou rozumět. Mně přibyla ještě péče o nemocného tatínka, který žil sám v Chrudimi. Částečně jsem u něho přebýval. Tato část života skončila mým rozvodem a smrtí otce. A tak jsem se do Chrudimě vrátil.

Těžko se člověku žije samotnému. Znovu jsem se oženil, adoptoval dceru své nynější manželky a narodil se nám ještě syn. A aby nebylo starostí málo, také manželčini rodiče potřebovali po několik let naši péči.

Po roce 1989 jsem založil firmu s počítačovou technikou a s tvorbou programů na míru. Vytvořil jsem program pro podvojné účetnictví, používá se dodnes. Při jeho tvorbě mi pomáhaly zkušené účetní, které jsem z dřívějška znal. Ty chtěly program, který bude hodně věcí umět sám a bude pro uživatele pohodlný.

Mezitím jsem začal dělat komunální politiku. Stal jsem se zastupitelem, později radním, nakonec místostarostou v Chrudimi. Vždy za sociální demokracii, neboť její myšlenky jsou mi nejbližší. Řešil jsem mnoho zajímavých úkolů z oblasti investic, dopravy a životního prostředí, ale měl jsem jiné názory na rozvoj města a byl jsem svými kolegy z funkce odvolán.

Dva roky jsem pracoval na Ministerstvu pro místní rozvoj a měl na starosti podporu Evropské unie pro cestovní ruch. Byla to pro mne další velká zkušenost. Jako místostarosta jsem byl v roli žadatele o dotace, jako zaměstnanec na ministerstvu jsme s žádostmi žadatelům pomáhali a předkládali je ke schvalování. Tvrdím, že lze tuto práci dělat bez korupce, poctivě. Ani na ministerstvu nakonec nešlo o profesionalitu, pracovníci se rychle vyměňují s politickým vedením ministerstva…

..... a moje vize do budoucna

Dnes jsem jako senior neuvolněným místostarostou. Říkám si, dokud mohu pracovat, být prospěšný, žiji.  Přesto nejdůležitějším důvodem, proč být v krajském zastupitelstvu, je snaha pomoci v oblastech, o kterých kraj rozhoduje. V nyní končícím období jako příklad na Chrudimsku uvedu vybudování centrální sterilizace v nemocnici, zachování středních škol, odstranění ekologických zátěží… To se nám zastupitelům z Chrudimska podařilo. A bude potřeba pokračovat.

Myslím si, že životních zkušeností mám opravdu dost. Chtěl bych je využít, předat a pomáhat této společnosti tak, aby slušnost, spravedlnost, solidarita, serióznost  a poctivost k sobě i  k ostatním byly těmi vlastnostmi, které budou dělat náš život příjemnější.

Tímto svým vyznáním bych rád přesvědčil, že má smysl jít k volbám. Že každý kandidát má svoji minulost, že každý má svůj cíl. Je na Vás, jak zvolíte. Pokud jsem Vás oslovil, vyberte sociální demokraty a dejte mi svou důvěru.

politika je služba ostatním

poctivá řešení vyžadují odvahu a trpělivost