K problematice měst a obcí

Jak je to s příjmy obcí na obyvatele

Problematiku příjmové části rozpočtů měst, tak jak bylo uvedeno v článcích v Mladé frontě DNES 30.1.2006, je třeba více rozebrat. V tomto článku byly rovněž uveřejněny názory starosty Chrudimě Ladislava Libého, na které tímto reaguji.

Do příjmů obcí v prvé řadě patří daňové příjmy. Určitý, ne tak výrazný, má na ně vliv podíl daní z příjmů živnostníků v obci, dále obcí vybraná daň z nemovitosti, různé obecní poplatky atd. Důležitější je to, že podle počtu obyvatel obce se rozpočítává většina celkových vybraných daní z příjmů a daně z přidané hodnoty a tato část se obci přidělí. A je to tak dobře. Kdyby tomu tak nebylo, pak by obce sídlištního typu, tj. obce bez podnikajících firem a živnostníků, byly téměř bez daňových příjmů. Máme např. v Chrudimi štěstí, že tomu tak právě je, neboť mnoho zde bydlících lidí jezdí za prací do Pardubic a tudíž za ně máme právě z daně z příjmů jen ten odpovídající podíl. Podle tabulky daňových příjmů na obyvatele, která byla k dispozici ve výše uvedených článcích, tak mezi městy našeho kraje nejsou výrazné rozdíly.

Další druh příjmů jsou nedaňové příjmy. Zde jsou největší položkou příjmy z pronájmu obecního majetku. Je logické, že čím více má obec majetku, který pronajímá, tím větší příjmy z něj i získává. Zde už mohou být mezi městy našeho kraje výrazné rozdíly. Tento zdroj příjmů je stálý, tedy při dobrém hospodaření pro obec výrazným zdrojem příjmu a je výhodný.

Další druh příjmu jsou kapitálové příjmy. Tyto příjmy jsou z prodejů bytů, nemovitostí, pozemků a jiného majetku. Jsou však jednorázové. Mohou však ovlivnit v tom kterém roce celkový příjem na obyvatele. Obec má majetek rozmnožovat, a zbavovat se jej jen v nejnutnějších případech. I když s ním obec nepodniká, je to její kapitál.

Dalším zdrojem příjmů jsou přijaté dotace. Rozdělil bych je na dvojí. Ty, které jsou nárokové, tj. musíme je dostat, a ty druhé, o které musíme v obcích se postarat sami, jinak si na nás nikdo nevzpomene. K těm prvním. Jsou to přijaté dotace na sociální dávky, na výkon státní správy (včetně dotace na státní správu tzv. "malého okresu"), na školství - to jsou ty nejhlavnější. Zde rovněž může dojít k jistým rozdílům mezi městy, nebudou však tak výrazné v přepočtu na obyvatele. U těch druhých dotací investičních i neinvestičních, tam výrazné rozdíly jsou. Získat je možné dotace z fondů Evropské Unie, ze státních fondů jako Státního fondu rozvoje bydlení, Státního fondu životního prostředí, dalších fondů ministerstev, dotace z krajů, Úřadu práce apod. Zde platí, že kdo se nestará, nic nemá. Nasadit teorii, že dotace jsou pracné, těžko dostupné, dokonce rizikové pro obce a města, to může jen ta obec, ve které "přežívá" její vedení od voleb k volbám. Pak nezbývá než se vymlouvat, vymýšlet důvody pro svou pasivitu a pohodlí.

Závěrem bych chtěl ještě zdůraznit, že jenom chtít větší podíl z daní, bát se zodpovědnosti za podnikání obce, nesnažit se o dotace na zvelebení města, nevážit si majetku města a nechovat se k němu jako ke svému, to je tak krátkozraké, to je jen na přežití a potom na odchod.

Předáno MF Dnes v únoru 2006