Daně a povodně

Obnova po povodních by neměla zastavit rozvoj jinde

V pátek 13. září 2002 neprošly sněmovnou kompromisní úpravy daňových zákonů, které měly přinést do rozpočtu v roce 2003 deset miliard korun a v následujícím roce až čtrnáct miliard. Tyto prostředky měly najít adresáta mezi občany postiženými letošní povodní v pěti krajích naší republiky.

Neprošly díky jednotné opoziční frontě poslanců Občanské demokratické strany a Komunistické strany Čech a Moravy a také hlasem poslankyně vládní strany Hany Marvanové. Okamžitě se objevovaly titulky v médiích jako "Vypukla vládní krize" nebo "ODS uvažuje o předčasných volbách" nebo "Vláda se otřásá v základech" s katastrofickými scénáři budoucnosti. Jistě nikoho nepřekvapil postoj občanských demokratů. Ti už z principu musí hlasovat proti solidárnímu systému, neboť jsou bezvýhradní propagátoři občanské společnosti, kde je každý jednotlivec zodpovědný za svůj osud a tedy je strůjcem svého štěstí.

Vzhledem k proklamovanému programu komunistů mi jejich negativní postoj uniká. Nemohu než se domnívat, že nestabilita vlády by jim nahrála k získání důležitosti a významu jejich hlasů při hlasování v poslanecké sněmovně. Do současnosti sice ve sněmovně byli, ale při většině rozhodování nebyly významné jejich hlasy. Nebo jim vadilo, že tak zvaná "milionářská daň" se má pouze symbolicky - třemi tisícovkami daně navíc z každé stotisícovky nad milion ročního příjmu - dotknout lidí s nejvyššími příjmy a naopak spotřební daní zatížené cigarety a alkohol nebo dvě procenta daně z přidané hodnoty všech ostatních. Chápal bych tento názor snad ještě za jiných okolností než po povodních.

Čeho dosáhla odpovědná a svědomitá poslankyně? Paradoxně svým zásadovým pravicovým postojem a svým obhajováním programu Unie svobody napomáhá KSČM se zvýraznit v parlamentu. Vždyť důkazem toho byla okamžitá nabídka komunistů k podpoře menšinové koaliční vlády ČSSD a KDU-ČSL.

Dnes ještě nikdo zcela nevyčíslil škody, které napáchaly srpnové povodně. Jistě to bude hodně v desítkách miliard korun. Výše uvedené částky z daňových úprav zdaleka nestačí, zdroje náhrad se musí hledat i jinde. Je to pomoc Evropské unie, jsou to příjmy z privatizace atd. Nebylo by však dobré, kdybychom například všechny prostředky z privatizace jindy plnící státní fondy jako jsou např. fond rozvoje bydlení, fond dopravní infrastruktury nebo fond životního prostředí použili jen na odstranění škod povodní a nenaplnili fondy alespoň částečně pro projekty, které jsou i roky připraveny a se kterými počítala města a obce pro svůj rozvoj.

Právo - Pohled 2002