Komunální odpad

Také řešení komunálního odpadu patří do ekologické politiky ČSSD

Nedávno proběhla programová konference ČSSD a na jejím zasedání byl schválen střednědobý program strany. Ve sdělovacích prostředcích byla tomuto programu dána pozornost, avšak jako nejpodstatnější byla zdůrazňována štědrost mladým a důchodcům formou sociálních dávek, půjček a podpor. Program však obsahuje daleko více bodů, které v souvislostech s denní praxí mají mnohem větší důležitost a jsou i předpokladem pro námi definovanou cílovou společnost svobody, spravedlnosti, rovnoprávnosti, vzdělání, spoluúčasti a solidarity.

Jedním z mnoha projektů pro dosažení uvedeného cíle je i ekologická politika. Dotýká se také běžných problémů na komunální úrovni. Životní prostředí ovlivňují nejen exhalace průmyslu a elektráren, které již zdaleka neznečišťují ovzduší jako v minulosti, ale i místní zdroje znečištění dopravou, vytápěním a mimo další také komunální odpad. Tím posledním bych se chtěl chvíli zabývat.

Komunální odpad produkují všichni. Setkávám se s názorem, že občan dokáže vše zlikvidovat. Proč se má tedy podílet na solidárním poplatku za svoz komunálního odpadu? Po diskusi nakonec musí přiznat, že tomu tak není, že přece jen některého odpadního zbytku se musí nějak zbavit nebo pokud se zbaví všeho, pak to nebude ekologicky. Máme pak třeba i naplněné městské odpadkové koše v lepším případě igelitovými pytli se zbytky z domácnosti, ale pak neslouží svému účelu pro odpadky chodců. V horším případě končí odpadky v příkopech nebo v lesích. Poplatek za komunální odpad sice není tak vysoký, zpravidla se pohybuje na osobu a den kolem jedné koruny, ale více než jeho snížení by nás mělo zajímat, jak snížit množství toho odpadu, který nijak nelze smysluplně využít a musíme jej vyvést na skládky.

Řešení je v třídění odpadu. Už nyní při možnosti využívat "zvonů" a kontejnerů na sklo a plasty vidíme stále narůstající množství vracených obalů. Četnost vyvážení sběrných nádob na plasty a sklo se zvětšuje, což je způsobeno nejen častějšími nákupy v plastových obalech, ale i systematickou cílenou výchovou dětí ve školách a pochopením veřejnosti, o potřebě nezanechat budoucím generacím po nás tolik odpadků. Nebezpečné odpady lze navíc ukládat do sběrných dvorů nebo zvlášť odvážet, další suroviny jako papír, kovy třídit a recyklovat, a v blízké budoucnosti i bude možné část odpadu kompostovat a využít jako zdroje energie. Stát, resp. Státní fond životního prostředí vyhlašuje programy pro získávání dotací a půjček. Impuls pro využití všech možností však musí přijít od obcí nebo podnikatelů.

Toto je sice jen malá část ekologické politiky, ale je to právě ta, kde záleží nejvíc na každém z nás občanů, jaké zanecháme životní prostředí pro další generace.

Právo - Pohled 2002