Armáda do Chrudimě patří a je jedinečná, to je názor ČSSD

Chrudim pro svou kulturu, školství, historii byla dříve známa jako Athény Východních Čech, jako královské věnné město, také byla známa jako sídlo chrudimského kraje, byla známa svými průmyslovými strojírenskými a dalšími podniky a ve sportovním světě chrudimskou akrobatickou čtyřkou a konečně ještě je vynikajícími výsledky ve futsalu.

Co však dnes všechno překonává? Chrudim je především povědomá jako sídlo 43. výsadkového praporu armády ČR. O jeho činnosti referují často, až téměř denně, všechna zpravodajská media. Jeho výsledky v zahraničních misích jsou hodnoceny doma i u spojenců jako významně dobré. Proto nikoho nemohlo překvapit, že právě zde má vzniknout podle náčelníka generálního štábu Aleše Opaty výsadkový pluk. Dobrým základem pro tento záměr je stávající areál kasáren a pozemky, které armáda vlastní a využívá k výcviku. Zde bychom se měli zastavit s trochou historie. Už za první republiky představitelé města usilovali o zřízení vojenské posádky. Sledovali tím posílení významnosti města. Kasárna, vznikala při výpadovce na Slatiňany, na místě, kde dnes je sídlo praporu. I hangár je z té doby. Za okupace této infrastruktury využívali Němci. Po osvobození armáda v objektech zůstala. Na pozemcích provozoval činnost Aeroklub. Na chrudimském letišti cvičili vynikající a světově známí parašutisté a letečtí akrobaté. Po sametové revoluci se zdálo, že vše probíhá v klidu a ke všeobecné spokojenosti místních občanů, vedení města, armády i Aeroklubu.

Problém však nastal roku 2003. Několik jednotlivců, nelze totiž brát v potaz petici plnou falešných podpisů, projevilo snahu k odstranění nebo zredukování hluku z leteckého provozu vnitrostátního letiště a také spojeného s výcvikem vojáků výsadkového praporu. Bohužel postoj některých členů vedení města k tomuto požadavku byl přinejmenším nejasný. Nelze vyloučit, že „hluk“ byla jen záminka a že cíl s prostory letiště mohl být jiný. Co se týká aeroklubu, skutečně se podařilo „ochráncům pokojného stavu“ pozastavit jeho činnost prostřednictvím Úřadu pro civilní letectví v dubnu 2004. Z důvodu nemožnosti provádět nácvik akrobatických sestav se přemístila z Chrudimě do Jaroměře chrudimská akrobatická čtyřka (vzniklá už v roce 1960), dnes Flying Bulls Aerobatic Team. Na podporu obnovení provozu vnitrostátního letiště s výzvou městu jednat v této věci proběhla na Resselově náměstí 18. června 2004 manifestace. Zároveň se lidé vyjadřovali k podpoře formou petice, která měla přes 4 000 podpisů. Přesto tři roky trvalo obnovení provozu veřejného vnitrostátního letiště (8. červenec 2006).

... nevrátí se, nevrátí se, tak je to ...

Také na výcvik výsadkového praporu byl vlivným podnikatelem vytvářen tlak, který by v případě úspěchu jejich snažení s velkou pravděpodobností vedl k přemístění praporu mimo Chrudim. Armádní velení si však pochopitelně nedalo do svých záležitostí mluvit, a přestože existovaly úvahy o možnosti stěhování praporu, k žádnému odsunu praporu nedošlo pro nepřipravenost v jiné lokalitě. Pozemky, na kterých se stále provádí výcvik, byly z vlastnictví státu převedeny přímo armádě. Pro Chrudim by přemístění armády znamenalo nejen ztrátu počtu obyvatel, ale i ztrátu ekonomickou a hlavně ztrátu prestiže. Nemluvě o ostudě. Podle dostupných informací z médi je záměrem armády od 1. července 2019, tedy v příštím volebním období, vznik jádra pluku, které má podle výroků představitelů armády připravit podmínky vzniku pluku, infrastrukturu a obstarat nákupy. Pro město Chrudim a jeho vedení to je výzva - musí projevit součinnost a pomoc pro splnění tohoto záměru.

Příslušník 43. výsadkového praporu nad Ležáky.

Na závěr k výše uvedenému poznamenávám: něco získat, to vyžaduje snahu a vytrvalost, a ještě se nemusí záměr provést, něco ztratit, to jde rychle a většinou není návratu. Příkladem je ztráta „chrudimské čtyřky“, která - pro neznalé - byla vyhlášena na návrh sportovní komise v chrudimském divadle paradoxně starostou města nejlepším sportovním týmem za rok 2003.