Příspěvek na 37. sjezdu ČSSD
Vážené přítelkyně, přátelé, dámy a pánové!
Svůj projev budu číst nejen proto, abych dokázal, že umím číst, ale proto, že pro nedostatek času nechci něco vynechat, co považuji za nejnutnější tomuto plénu sdělit.
Dvacet let jsem věnoval v naší straně její propagaci a jejímu dobrému výsledku v pardubickém kraji, v chrudimském okresu a v městě Chrudimi. Myslím si, že tedy mám co říci tomuto shromáždění.
Tak za prvé. Před dvaceti lety jsme měli nějakých 7 - 8 procent preferencí a postupně jsme se dostali až ve volebním výsledku do sněmovny v roce 2006 na 32 procent resp 36 procent v roce 2008 v krajských volbách. Na dobrém výsledku jsme pracovali celá volební období. Intenzivními předvolebními kampaněmi jsme přímo oslovovali voliče. Nejdou-li lidé za námi, musíme za nimi a mezi ně. Mnohokrát jsem prošel, zdůrazňuji prošel, a nebyl jsem sám, celým okresem i jiných částí kraje včetně malých obcí, ulic a uliček. Znal jsem proto zájmy, potřeby a nálady v každé obci. Lidi jsme hlavně seznamovali s programem strany. Jednoduchý a srozumitelný program je základ úspěchu. Lidé ocenili naši práci mezi nimi. Když jsem si však udělal analysu volebních výsledků z poslední doby, jsem značně znepokojen. Noví bojovníci strany už nechodí za lidmi, myslí si, že stačí dělat mítinky, využívat internet a vydávat tiskoviny. Na mítincích je většinou účast mizivá, přijde několik členů strany nebo našich příznivců, které přesvědčovat je zbytečné. Má to pro organizátory nespornou výhodu, nenaběhají se. Volební noviny lidé vyhazují tak jako prospekty obchodních řetězců. Jak je možné, když je mnohem více finančních prostředků než jsme měli před deseti a více lety, že výsledky jsou výrazně horší?
Za druhé. Někteří noví funkcionáři, jak říkám noví bojovníci, se soustřeďují na obsazení volitelných předních míst, aby je získali třeba i za cenu slušně řečeno dohod, slibů postů, říkám tomuto dění politická korupce. Domluvit se spolu a ovlivnit několik desítek delegátů na okresních a krajské konferenci je snadné, ovlivnit však stovky tisíc voličů, to nelze. Nám však jde o voliče, o úspěch kandidátky, o vítězství, nemělo by nám jít jen o to, kdo se dostane do parlamentu nebo alespoň do kraje. Dalším krokem už takto úspěšně zvolených je zakopání se na získaných pozicích. Domnívám se, že není přinejmenším vhodné, aby například vedení kraje a krajský výbor v podstatě jedno bylo. Vždyť to je paradoxní, zodpovídat se sami sobě z výsledků své práce. Tak tomu bylo před rokem 1989 v tehdejší vedoucí straně – v KSČ! Ono je to ale tak, když si získám pozici ve struktuře strany, jsem u tvorby kandidátky a udržím si dobré volitelné místo pro významnou a hlavně dobře placenou funkci. Dokonce i ztrapnění funkcionáři, zůstávají – a je to s podivem - na pozicích, případně se schovají za lídra, avšak jen tak, aby zůstali na volitelném místě. Bez ohledu na to,že už i jejich přítomnost na kandidátce straně škodí. Asi nám není pomoci, budeme muset klesnout ještě více, abychom to pochopili. Také mi vadí, jak si někteří fandí po posledních krajských volbách. Vždyť jsme jen v pardubickém kraji ztratili 46 procent hlasů proti volbám o čtyři roky dříve, což znamenalo ztrátu 7 krajských zastupitelů, v celé republice je to ztráta tuším 77 zastupitelů. To už je pro stranickou pokladnu citelná díra. Když nebudou mandáty, nebudou finanční prostředky na činnost i volby. Na závěr bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že tentokrát dokážeme být úspěšnější, a to i v případě, že pronikne do voleb nějaká nová strana s populistickým programem.