K volbě hlavy státu
Asi málokoho překvapilo zvolení Miloše Zemana dalším českým prezidentem. Je stále stejný, dovede zaujmout a přesvědčit svými výroky mnoho lidí. Mne však zaujaly dvě věci.
Ta první. Setkal jsem se s více občany a jejich výrok „budu volit - volím – volil jsem - menší zlo“ mne vede k tomu, že je také něco špatného na přímé volbě. Nikdy jsem se ani neptal, který z kandidátů je to menší zlo. Tento výrok však považuji za něco jako stav nouze. Lidé nevolili tak někoho pro jeho dobré vlastnosti, čitelné chování a dobré výsledky. A dokonce nehleděli na to, zda kandidát je levicový nebo pravicový, dobrý nebo špatný, kdo za ním stojí, co provedl či je nám prostě jen nesympatický. U přímé volby právě z nedostatku relevantních informací je dle mého soudu tento aspekt výraznější než u volby nepřímé. U nepřímé volby nebylo vše ideální, volitelé – poslanci a senátoři – byli pod tlakem lobistů a volby byly jistě jiné a dokonce bych řekl méně průzračné, ba méně čestné. Pro zřejmý zájem o volbu prezidenta a pro angažovanost téměř 2/3 voličů se i přes výše uvedené přikláním k přímé volbě.
Ta druhá věc se týká skutečnosti, že bych, jako člověk výrazně se angažující v ČSSD od jara 1993, raději vítal zvolení Miloše Zemana pod značkou České strany sociálně demokratické. S ČSSD byl spojen přeci jen déle než se Stranou práv občanů Zemanovci nebo se stranami nebo hnutími před působením v ČSSD. Vytáhnout ČSSD z 6ti procent preferencí k více než 30ti procentům, dostat ji do vlády a do významného působení na politiku státu, to je výkon, na který se nezapomene. Bohužel mám obavu, že pro voliče spíše levicového zaměření znamená zvolení Miloše Zemana rozložení už do tří stran. Při volbách do krajů už posilovala KSČM, po těchto volbách se mohou někteří příznivci a i členové ČSSD klonit k SPOZ. Bude to nejvíce na úkor naší strany. Můžeme si za to? Odpovídám, že můžeme. Z historie - v nepřímé volbě prezidenta jsme totiž nepochopili, že svého kandidáta je nutno podporovat bezvýhradně, ať už se jednalo v roce 2002 v prvním kole o Jaroslava Bureše, když Miloš Zeman navzdory průzkumu a výzvě členské základny i nečlenů strany ke kandidatuře se odmítl zúčastnit prvního kola. Asi se někteří volitelé báli, že by mohl být Jaroslav Bureš zvolen prezidentem a proto ho nevolili? A v druhém kole volby hlavy státu nebyl podpořen všemi našimi zástupci právě Miloš Zeman. Loajálnost k dohodnutému kandidátovi musí být, jinak neuspějeme. V přímé volbě to platí také a bylo tomu tak u postoje všech vedoucích činitelů naší strany? Vždyť někteří lidé i z předsednictva se hlásili k Milošovi Zemanovi bez ohledu na našeho kandidáta a tím naši voličskou základnu rozdělili.
Vyzývám - dobré jméno strany nesmíme nejednotností sami poškozovat. A to se mnohdy děje. Chceme přeci, abychom z výše uvedených stran zůstali to nejvýznamnější.