Jak to vidím v pardubickém kraji v roce 2012

Pardubický kraj má určitá specifika, některá kladná, jiná záporná. Pokusím se některá, dle mého názoru významná, rozebrat podrobněji. Protože mám svůj kraj rád, mohu být i kritičtější a nemusíte se vším souhlasit.

Mezi kladná určitě patří příroda. Ráz krajiny v Polabí je jistě jiný než v Železných nebo Orlických horách. Kunětická Hora pro zájemce o památky, cyklostezky pro turisty, lázně Bohdaneč pro pacienty nebo řeka Labe pro rybáře, to je nabídka jinak rovinatého kraje v okolí Pardubic. Orlické hory a severní část Vysočiny jsou významné pro pěší turisty a milovníky zimních sportů. Památky typu Nové Hrady, Slatiňany, Svojanov, Litomyšl, skanzeny Veselý Kopec a hlinecký Betlém a mnoho dalších měst, hradů, zámků, zřícenin a památných míst významných osobností pardubického kraje osloví milovníky historie. Úkolem vedení kraje bude i pro příští volební období umět nabídnout toto vše i vzdálenějším návštěvníkům včetně cizinců. Znamená to podporovat na celém území kraje infrastrukturu cestovního ruchu – ubytování a stravování.

Mezi další klady patří jistě úrodná půda, jen mne děsí jistá pěstební jednotvárnost. Kdysi to byla řepka, nyní to je kukuřice. Zemědělci jsou ponecháni na pospas neviditelné ruce trhu. Lesů je v kraji poměrně dost. Ovšem zdá se mi, že chybí zpracovatelé dřeva. Na silnicích a na vagonech regionálních vlaků se přepravuje mnoho kmenů v surovém stavu. Důležitým potenciálem kraje je zásoba pitné vody. Zvláště na Chrudimsku jsou značné kapacity jak povrchové, tak podzemní vody. Ovšem v ceně vodného a stočného jsme na Chrudimsku stále na prvních místech v České republice. Viníky však musíme hledat především ve vlastních obecních a městských zastupitelstvech a v omezené schopnosti řádně vést vlastní vodárenskou firmu.  

Ve výši průměrných výdělků jsme na nejnižších příčkách v České republice. Není divu. Chemický a elektrotechnický průmysl se dříve hlavně soustřeďoval v okolí Pardubic, strojírenství v Chrudimi, ve Vysokém Mýtě a Ústí nad Orlicí. Dnes z chemie je torzo, elektrotechniku drží nad vodou zahraniční firma, strojírenství v Chrudimi je také na minimu proti dřívějšku. Pokud jsou průmyslové zóny v našem kraji, tak tam většinou podnikají zahraniční vlastníci. Podpora domácím firmám je tudíž nezbytná.

S automobilovou dopravou to také v kraji není nijak růžové. Kraj nemá dálnice ani rychlostní silnice, přestože krajem vede paralelní tepna mezi Čechami a Moravou. Obchvat Chrudimě se rodí pomalu – není podpořen Evropskou unií, objevily se problémy s jedním vlastníkem pozemku, který svým neúměrným nárokem dokonce jen na dočasný zábor dokáže brzdit pro Chrudim tak životně důležitou stavbu. Z Hradce Králové do Pardubic se dostanete rychle, Chrudim však je úzké hrdlo na spojnici ze severovýchodu Čech na jih. Krajem spravované silnice, jak mohu posoudit ze zkušeností z jiných krajů, jsou, řekl bych, kvalitnější než je průměr republiky.

O dalších oblastech jen krátce. Myslím si, že ve školství bylo dosaženo kompromisu mezi počty žáků a škol. V sociální oblasti byly podporovány jak krajská zařízení, tak obecní a nezisková. Jejich rozsah dnes téměř odpovídá potřebnosti, do budoucna bude nutno kapacitu zvýšit. Ve zdravotnických zařízeních chybí odpovídající financování od zdravotních pojišťoven, jen vnitřními úsporami kraj nedožene úroveň vybavení fakultních nemocnic. Co se týče zdravotních výkonů, tak ty jsou na úrovni a snesou srovnání s lépe honorovanými nemocnicemi. 

Mohu říci, že činnost kraje byla pro nás občany pozitivní. Pokud však stát financování krajů omezí, jen těžko bude kraj plnit svou funkci v jemu svěřených oblastech.