Průmyslová zóna, Transporta a Onivon

Průmyslová zóna, Transporta a Onivon

Zajímáme-li se o Transportu, Onivon a západní průmyslovou zónu v Chrudimi, nutno hledat další souvislosti. Když město tak zvaně výhodně kupovalo pozemky v sousedství areálu Transporty tehdy v konkursu, byly tyto pozemky na základě písemného příslibu správce konkurzní podstaty Wimmera deklarovány jako zainvestované – mají inženýrské sítě přivedeny na okraj 33 ha pozemku. Později se ukázalo, že tomu tak není. Pozemky byly vybaveny sítěmi na papíře případně tak deklarovány na jednání zastupitelstva jen starostou Libým a podnikatelem Kuštou.

Zvlášť je třeba si všimnout komunikací v Transportě a přístupu k novým pozemkům průmyslové zóny. Přestože byla průmyslová zóna uváděna jako blízká silnici I. třídy 17/I z Čáslavi, zastupitelstvo pod tlakem obyvatel Vaňkovy ulice neschválilo nejkratší a nejlogičtější propojení průmyslové zóny a i areálu Transporty z této silnice. Mezitím komunikace v Transportě spolu s energocentrem a inženýrskými sítěmi prodal správce Wimmer firmě Onivon a.s., kterou vlastní pan Zdeněk Harapát. Můžeme si dát otázku, proč právě Onivonu a ne městu a proč za tak směšně nízkou cenu.Vzhledem k tomu, že bez komunikací jsou nové pozemky průmyslové zóny městu k ničemu, staly se komunikace v Transportě předmětem výhodného byznysu firmy Onivon. K tlaku na město, aby věc řešilo, se připojily i firmy, které od správce Wimmera odkoupily objekty – haly – v Transportě bez věcných břemen, která by jim zajišťovala bezproblémový přístup k jejich majetku. Firma Onivon hrozila vybíráním mýtného za vjezd do areálu i pro vlastníky objektů v Transportě. Pokud by z nich hradila opravy a údržbu komunikací, tak by to mohlo být i správné a logické.

Kolik stála přístupová komunikace do průmyslové zóny západ? Část neudržovaná a poničená komunikací byla koupena od Onivonu městem nebo směněna za pozemky v průmyslové zóně v ceně 25 milionů Kč. Město získalo dotaci od Czech Investu ve výši 41 milionů na zbudování přístupu přes území Transporty. Jelikož redukční acetylenová stanice bránila nové komunikaci, Onivon nekompromisně požadoval zbudování nové této stanice a město postavilo pro Onivon tuto stavbu za více než 4 miliony Kč. To vše nás stál přístup do průmyslové zóny namísto vybudování spojky na silnici I/17 v odhadované ceně 20 milionů.

Teď se dostávám ještě k ekologické zátěži, kterou ponechal bývalý státní podnik Transporta. Zamořené území, o kterém není při prodejích objektů ani zmínka, se šíří severním směrem na Medlešice. Provádí se opatření k zamezení dalšího šíření, avšak ložisko ekologické zátěže zůstává. Město má možnost získat od státu dotaci na likvidaci tohoto ložiska. Jak bývá zvykem je proti opět Onivon, snad pod dojmem, že lze i podnikatelsky dotaci využít. Je to podivné, neboť při předcházejících jednáních neprojevil zájem a neusiloval o tuto činnost.

Jaký závěr z toho vyplývá. Průmyslová zóna západ už od nákupu pozemků, přes zajištění přístupu až po souvislost s bývalou Transportou byla, je a bude problémem. Město bylo a je ve vleku událostí a lze říci i vydírání, o ekonomice celé investice ani nemluvě. Po deseti letech od první zmínky o zřízení průmyslové zóny západ je skutečně využíváno pouhých 7 ha z celkových 33 ha a je na další reprezentaci města, jak využít zbývající pozemky. Nově zvolené zastupitelstvo nesmí podlehnout sladkým řečem lobistů a tlaku zájmových skupin a reálně rozhodovat.