Úvaha o důchodových reformách
Úvaha o důchodových reformách podle ČSSD a ODS
Důchodová reforma podle Střednědobého programu ČSSD je založena především na určité míře generační solidarity mezi ekonomicky aktivními a neaktivními. Musí být plynulým procesem bez dramatických zvratů v životní situaci důchodců. Také má dát prostor pro uplatnění osobní zodpovědnosti a osobních rozhodnutí občanů při přípravě na stáří.
O nezbytnosti důchodové reformy není třeba pochybovat. Lidský věk se prodlužuje, lidí v důchodovém věku přibývá, a tak rozdíl mezi příjmy do systému důchodového pojištění a výplatami důchodcům stoupají. A tu přichází záchrana - radikální řez neboli důchodová reforma podle ODS. Budu čerpat informace z vydávaného letáku "ODS volí jistotu pro stáří" a z výkladu k tomuto tématu na besedě s občany.
Prvním stupněm reformy ODS je úprava věku odchodu do důchodu. Konkrétní návrh při výkladu této reformy na setkání s občany je základní důchodový věk 65 let. Připustíme-li tento fakt, pak ale musíme říci, že se zvětší počet pracovně aktivních občanů asi o 7 procent. Nemá-li se toto procento občanů stát nezaměstnanými, pak zároveň musí stát uskutečňovat promyšlenou aktivní politiku zaměstnanosti formou účinných investičních pobídek, programů podporujících drobné a střední podnikání, rekvalifikacemi nezaměstnaných, podporou zaměstnanosti zdravotně postižených, absolventů škol, žen s malými dětmi atd. O tomto však v letáku ODS ani slovo.
Druhým stupněm reformy ODS je systémová změna spočívající v kombinaci dvou složek důchodu: jednak solidárního, rovného, tedy stejného, státem garantovaného důchodu a jednak státem neurčovaného, individuálního a tedy nerovného důchodu. Rovný důchod je myšlenka přinejmenším zajímavá, ale systém, jak si vytvořit ten svůj nerovný důchod, ten podrobím rozboru. ODS vybízí mladé, aby mysleli na zadní kolečka. Tudíž od "mladých" - do 35ti let - se má začít. Zaměstnavatel by měl za takto mladé platit do solidárního systému méně, dle výkladu k reformě z dnešních 19,5 procent hrubé mzdy asi o 10 procent. Tuto úsporu by zaměstnavatel přímo vyplácel zaměstnancům. ODS neříká, zda těch "přidaných" 10 procent se zdaní či nikoliv a jak se toto řešení týká osob samostatně výdělečně činných. Důležitější je však něco jiného - nebude zajištěna kontinuita neboli plynulý přechod při startu reformy. Zjednodušeně je ze všech ekonomicky aktivních občanů čtvrtina "mladých" a bude-li tato čtvrtina přispívat do systému důchodového pojištění z hrubé mzdy o zmíněných 10 procent méně, znamená to vzhledem k nynějším odvodům ( 19,5 procenta zaměstnavatel a 6,5 procent zaměstnanec), že tato věková skupina bude dávat do systému jen 60 procent současného příspěvku. Přepočteme-li úbytek do systému na celek aktivních občanů, pak to znamená naplnění příjmů na důchody jen z 90ti procent. Zde může nastoupit buď utažení opasků dnešním důchodcům, nebo doplnění rozdílu ze státního rozpočtu, avšak ani jedno ani druhé není dobré řešení. Na čtenáři ponechávám ještě úvahu o jistotě peněžních a pojišťovacích ústavů, stabilnosti dlouhodobých investic, kam by podle rady ODS mohli mladí směřovat své úspory.
Takto navržený radikální řez podle ODS, pokud by se měl uskutečnit, ten by neměl nechat klidně spát především naše důchodce i většinu těch, kteří důchod teprve očekávají. I mladým by nemělo být lhostejné, zda pro těch 10 procent stojí za to vystoupit ze solidárního systému ke svým rodičům, neboť jednou se stanou rovněž starými.
Naproti tomu ve výše uvedeném programu ČSSD je zakotvena myšlenka pružného odchodu do důchodu v rozpětí několika let podle zájmu, zdravotního stavu a nabídky pracovních příležitostí. Na základě analýz demografického vývoje, migrace pracovníků a inflace je možné průběžně přijímat opatření k odolnosti důchodového systému tak, aby systém plnil úlohu zajištěného stáří a generační solidarity.
Právo - Pohled 2002