Daně a ODS
Daňová reforma s rovnou daní, další předvolební šlágr ODS
Jsme před parlamentními volbami a politické strany se budou předhánět se svými sliby ke zlepšení života občanů. Někdo nabízí zajištěné stáří budoucím důchodcům, jiný mladým lepší vzdělání při placení školného, další chlapcům zkracují základní vojenskou službu. Na snížení daňové zátěže by však mohli slyšet všichni, to předpokládá ODS. Je to tak skutečně?
Příjmová část státního rozpočtu i rozpočtu obcí a krajů je kryta především daněmi. Těmito daněmi si občané u státu, krajů a obcí platí na ochranu, bezpečnost, vzdělání, kulturu, mnohé sociální služby, podporu bytové výstavbě atd.
Daně jsou přímé a nepřímé, které jsou které, na tom v návrhu ODS tak nezáleží. Hlavně stejnou daň - hlásí její představitelé. Patnáctka se zdála hezká, a tak zvolí 15 procent, a to jak pro daně z příjmu, tak pro daň z přidané hodnoty. Tak by odpadly pro zákonodárce starosti s každoroční novelou zákonů, neboť vždy něco nehodní poplatníci vymyslí ke zkrácení daní. Daňoví poplatníci by se nesetkali každý rok s novými daňovými formuláři (letos se zvláště povedenými). Daňoví experti by ztratili dobře honorovanou práci. Všeobecně by odpadla v lepším případě starost s přemýšlením, jak legálně naložit se ziskem, aby se nemusela odvést daň, v horším případě s daňovými úniky až podvody. Toto by mohla být výhoda, ale ? - to se pokusím rozebrat.
Vezměme daň z příjmu. Je známo, že daně (zároveň i pojistné) se nejlépe strhávají zaměstnancům, a pokud jsou řádně odevzdány zaměstnavatelem, jsou i jistým příjmem státu. Jelikož podle návrhu ODS má zůstat jediná odčitatelná položka, budou znevýhodněni rodiče dětí, studenti, tělesně postižení (není to necitlivé k těm, kteří potřebují práci k plnému životu?). Konkrétně - lidé pod průměrnou mzdou, a těch je logicky velká většina, na rovné dani v lepším případě nezískají nic. Pracující studenti a tělesně postižení si pohorší. Ovšem manažer se 120ti tisíci měsíčně řádně ušetří. Ale kolik je takových manažerů? Malého živnostníka se rovná daň rovněž nedotkne. A teď právnické osoby - akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným. Skok zhruba na polovinu se zdá velký, ale firma už i teď mohla daně buď snížit svými investicemi, tedy růstem svých nákladů, nebo daním se vyhýbat, ale to bude dělat i v případě jakékoliv výše daní.
Daň z přidané hodnoty má dnes dvě hodnoty. Tou nižší - 5ti procentní - je zjednodušeně řečeno zatížena většina potravin a služeb, tou vyšší - 22ti procentní - pak průmyslové výrobky. Kam by dopadla nejsilněji změna daně z přidané hodnoty na jednotnou úroveň 15ti procent? Asi nemusím připomínat, že jíst se musí. Proto jsou největší položkou nákladů rodiny s nižšími příjmy výdaje za potraviny. Těmto rodinám se proto zhorší životní úroveň. Takže 15 procent daně z přidané hodnoty není ani zdaleka nízká daň, je však rovná!
Závěrem je tedy možno říci, že rovná daň pro většinu občanů přinese v souhrnu zvýšení daňové zátěže, snížení jen u lidí s vysoce nadprůměrnými příjmy. Rovněž neuznání daňových úlev za dobročinnost by mělo zhoubný dopad na činnost neziskových organizací. Pravdu jistě pardubická poslankyně ODS nebo mladí aktivisté lidem nesdělovali, když agitovali před finančními úřady při příležitosti odevzdávání daňových přiznání. Proto by bylo dobré projevit nesouhlas s takovou daňovou reformou přímo ve volbách.
Právo - Pohled 2002